Snad bude brzy konec...

Kategorie: Onkologické nemoci
Vytvořeno 8. 5. 2010 0:00
Napsal Verunka89
Zobrazeno: 11272

„V jakém jsi znamení?"

„Raka."

„Ty jsi rak?"

„Ne, jsem blíženec."

Tak toto byl pokus o vtip z filmu „Je to i můj život", který pojednává o dívce s rakovinou krve. A tady je můj hororový příběh.

Již delší dobu mě trápily pravidelné chřipky, které jsem se pokoušela přecházet. Nepřipouštěla jsem si, že by teplota, trochu zvětšené uzliny, kašel a zadýchávání se mohly znamenat něco jiného než pouhou chřipku či nachlazení. Vše došlo tak daleko, že jsem nebyla schopná vyjít jediné patro v budově. Jelikož se můj zdravotní stav nezlepšoval, rozhodla jsem se jít na pohotovost, kde mě ihned hospitalizovali. Toho dne bylo 29. 10. 2009.

Následující den jsem byla převezena na Karlák do Prahy. Netušila jsem, že toto místo bude následující měsíce mým druhým domovem. V nemocnici mě ubytovali na hematologii.

Pro začátek mě čekala punkce kostní dřeně a histologie zvětšené uzliny. Zákroky provedli v narkóze, ze které jsem se probudila až po dvou dnech na JIP. Můj stav byl vážnější než bylo zřejmé. Zvětšené uzliny na krku a v hrudníku stále více a ovíce utlačovaly plíce. V návaznosti na toto se mi na plicích a u srdce začala tvořit volná tekutina. Byla mi provedena punkce a zavedeny dreny, přes které se co druhý den volná tekutina odsávala.

Na výsledek histologie jsem čekala týden. Stále mám v hlavě slova paní doktorky, která řekla, že mám tu nejlepší histologii, jakou jsme si mohli přát. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to znamená, že mám rakovinu krve, která je z 95% vyléčitelná.

HHodgkinův lymfom, nodulární skleróza, typ 2B.

Dostala jsem dvě dávky dětské chemoterapie OEPA. Sice mi bylo 20 let, ale mých necelých 150 cm a muší váha rozhodly o dětském protokolu léčby. Vedlejší účinky chemošky jsem nepociťovala. Nebylo mi špatně, ani jsem se necítila slabá. Po prvním cyklu mi začaly vypadávat vlasy. Bohužel PET vyšetření, které po dvou dávkách následovalo, ukázalo, že uzliny stále mírně rostou.

Dostala jsem tedy dvě dávky silnější chemie. Režim BEACOPP. Opět jsem neměla žádné vedlejší účinky, dokonce jsem toto období mé nemoci považovala za nejlepší. Bylo mi celkem fajn, denně jsem se snažila sportovat, chodila jsem ven a snažila si užívat života. Tuto pohodovou fázi mi překazilo další PET vyšetření. Opět nejsou výsledky dobré.

Dostala jsem další silnou dávku chemoterapie R-Dhap. Období po této chemošce nebylo dobré, cítila jsem se slabá a občas jsem dostala teplotu. Asi týden po dávce jsem dostala 39°C horečky, které nešly srazit, prostě se stále vracely. O půlnoci jsem si volala sanitku do nemocnice. Už mi došly síly. V nemocnici zjistili, že se nemoc rapidně zhoršila. Opět se objevila volná tekutina na plicích, která mi bránila v normálním dýchání.

Čekala mě vysokodávková chemoterapie s následnou transplantací kostní dřeně. Buňky potřebné k transplantaci mi byly při separaci odebrány a následně jsem je po chemoterapii dostala zpět. 3 týdny strávené na transplantační jednotce byly strašidelné. Chemoterapie mi zničila sliznice v puse a mě čekaly dlouhé dny bez stravy a pití. S jídlem mám do této doby trošku problém. Celý březen 2010 strávený v nemocnice ale přinesl výsledky. Uzliny se začaly zmenšovat. Toto je úspěch v který už nikdo nedoufal. Bylo mi narovinu řečeno, že v opačném případě mě už pošlou domů, aby mě netrápili.

Nyní chodím na ozařování. Momentálně mám naplánováno 15 dávek. Doktoři zároveň hledají dárce kostní dřeně. Budu totiž potřebovat další transplantaci.

Nyní jsem celkem v pohodě. Snažím se užívat si života, a doufám, že vše zlé se v dobré obrátí.

Tímto bych chtěla poděkovat mému příteli a rodině za to, že za mnou vždy stáli a snažili se mi pomoct. Především děkuji svému příteli, který se o mě stará, zpříjemňuje mi každý den mé pobyty v nemocnici i doma, a nedovolí, aby nějaká deprese navštívila mé myšlenky. Za toto vše mu patří mé srdce.

 

 

Verunka198901
Verunka198902