Tuctový příběh tuctové baby...?

Tuctový příběh tuctové baby....aneb rak vůbec není vybíravý..

 

Ufff, už stojím na kopci funím a očima se pasu pohledem na celičký Český Ráj...Takové chvilky mám ráda a ráda si je „natahuji". Aničky oči jsou unavené  a je bledá, asi na ní něco leze, a tak jsem si ten třicetipětikilový raneček uvázala cestou do kopce na záda. Popíjíme, sedíme, díváme se...a já rekapituluji, nelituji se....jen jsem ve střehu.

 

Posledních pár let teda fakt nic moc. Maminka mi umírá před očima. Obě víme, že aneurysma hrudní i břišní - ač po operaci - prostě neuhraje. Ona to ví lépe, než já - je z oboru. Proto ty rady a uklidňování. To já v sobě pořád živím stéblo naděje... Jen co skončily ty nekonečné anabáze s nemocnou Aniččinou nožičkou, od narození dokola sádra-rehabilitace-sádra-rehabilitace, do toho aby  nezůstalo při jednom - oboustranný reflux močových cest - malou hlídat, zajišťovací terapie, konzervativní léčba, každý týden moč na bakterku a sádra-rehabilitace-pracovní povinnosti (pracovala jsem jako OSVČ i při mateřské) - také je tu prvňáček Nina....sádra-rehabilitace.. "Paní Mirko, dál už to nezkorigujeme, malá bude muset na operaci, ale i tak jsme dokázali zázrak, po o bude OK" Malé je 8 měsíců, pláče,  pláče, pláče a mně stávkuje srdce-otravuje: dělej něco mámo!, tečou mi slzy, nervy i mléko, pomoci od bolesti takovému drobečkovi dokáže jen mámina náruč a malé visí nožička v poloze nahoru-to kvůli otokům-k zešílení.....Týden nespím. Trpím také-jinak.  „Mamí (volá Nina) kdy už přijedeš s Ájinkou domů?, mám koncert a stýská se mi"... Anička začala chodit ještě s pooperační sádrou na nožičce, bylo jí 10 měsíců, Ninušce jsem zatleskala na koncertě. Vyhrála. Donesla samé jedničky. I ten Aničky reflux jsme zvládly, konzervativně. Bez poškození ledvinek. Bez opakovaných infekcí. Hurá, už žádná ATB na noc...4 měsíce klid.

Je ráno, vezeme Ninu do školy. Malá se směje - a co to - ujelo jí oko... Anabáze po očním... Máme brýle, 3x týdně jezdíme cvičit. Abychom se snad nenudily.. Babička se nám objednává na srdeční vyšetření. Že už se nevrátí nepředpokládáme nikdo... Zemřela mi na telefonu.... Křičela jsem, vyla jak šakal bolestí, hlásku jsem ale nevydala. Zvuk vzlykotu byl ve mně... podpásovka, rána, dopr....., maminko, já chtěla ještě něco říct, až teď já husa vím, co všechno... Pár let klid. Začínám být ostražitá.... Nic... Uffffff, nebyl to klid před bouří..hurááá. Začínám brát ten klid jako samozřejmost.

Malá už chodí do první velká je na gymplu. Škoda jen,  že  babi je vidí už jen z výšky, jinak. Strašně, strašně, strašně  chybí... Mám jednání mimo bydliště. Zvoní mi telefon. Manžel. "Tak ten kašel je prý infarkt". Ledová sprcha... Nenávidím telefony.. Než jsem doletěla těch 60 kiláků do naší okresní nemocnice, už byl 100 kiláků daleko v Praze na IKEMU. Tam  zemřela mamka,  zase ty prostory.. Čerstvá rána a rýpání v ráně staré, která se nikdy nezahojí - spící sopka... Děti, jak to říct dětem??? Honem musím do Prahy... Kam mám dát děti??? Nina se klepe, Anička nechápe, vlastně chápe, ale tak dětsky, kruci, jak to říct té malé. Duševních šrámů má už dost... Tcháni vypověděli pomocnou ruku. Nevím dodnes proč,  ale zůstala jsem v tom sama. Nina doma pláče kamarádce na rameno, Aničku jsem upíchla ke známým. "To nechápeme, že nemáš kam dát malou v tak vážné situaci, samo jen ať u nás i spí, ale nechápeme...blabla"...krčím rameny, sotva stojím „Já také ne". Do Prahy jsem dojela nevím jak, už v noci. "Mladá paní, manžel je na tom hodně špatně. Srdce pracuje na 20%. Ucpala se jen 1 koronární tepna, ale dost důležitá, zásobovala srdce v místech, kde se upíná mitrální chlopeň-a ta už drží jen silou vůle. On s tím musel běhat nejméně týden. Snažíme se ho nastabilizovat,  abychom ráno mohli voperovat umělou mitrálku. Pokud se ale cokoliv stane v noci, je konec. Ano, tady - běžte za ním. Neví, jak vážný je jeho stav. Neříkejte mu to. Prosím v klidu, nesmí se znepokojovat....". "Čauuu, Ty jsi za mnou přijela hned??? Tady už mě dají do kupy, ještě, že mě převezli tak rychle...odoperují mě a za pár dní budu doma, neboj..... "Bílo, bílá chodba, kde mám auto??? Kudy jsem sem dojela??? Telefony....bílo, černo...jsem automat. Domů jsem jela ani nevím kudy. Anička volala, že na mě čeká, že chce spát doma. Nina volala, co taťka. "Mamí, já čekám s úkolem na tebe..." Dobře Aní. Napsaly jsme v jedenáct v noci úkol. Uložila jsem Aničku. Objímám Ninušku, spolkla diazepam a také usnula. Já nespala celou noc. Bála jsem se telefonu.... Ráno odvést Áju do školy, Nina šla také a já zase měla strach volat....

A sama sama sama...."Je po operaci, dnes nejezděte, zavolejte za 3 hodiny, dáme Vám ho k telefonu"...po 3 hodinách „Ahoj, kolik je mi let? A jak se jmenuješ?" Druhý den pražská zácpa, telefon:"Kolik máme dětí? Jak se jmenujou?".. Nohy mi vypověděly ...sakra musím brzdit, ruce vibrují na volantu, potem přilepené... Lázně - ano, odvezte si ho domů, ty ukrutné bolesti břicha  neumíme ani nemůžeme v jeho stavu objasnit....Doma je ze mě kardiolog - odborník přes warfarin, zakupuji za 35 000,--Kč přístroj na měření koaguačního testu. A křeče jsou objasněné....máme mít hodnotu 2,5 - 3,5, přičemž jsme naměřili téměř 7. Ještě, že mu nerupla žilka v hlavě....lázeňský doktor pan Zeleniak=blbej doktor.

Dneska tu je táta s námi na kopci, kochá se, směje se, funguje, chodí do práce. Ty dva měsíce, co jsem fungovala na záhadný záložní zdroj, jakoby mimo realitu mi daly zabrat...to jo.. V dubnu začal pracovat. 13.května v pátek jsem jela po hlavní na zelenou padesátkou za prací. Probrala jsem se v nemocnici. Přehlídl mě.„Sundal" mě ve 120 ze silnice. Otřes mozku. Ztráta paměti. Pro jistotu zajdu na CT hlavy...EEG i CT v pohodě... Tak si tu tak sedím na kopci a sakra, co bude do třetice???? Jen ne děti!!!! Prosím Tě bože děti ne!!! Sedím, sakruju, ostražitá a těším se na rybníček zvaný Pelíšek. Poslední den v České Ráji, zítra frrr domů a v pondělí s Ninou na gynekologii. Ať má taky tu hezkou pleť, jako už VŠECHNY holky ve třídě. Fajn, vloudím se tam také, ať jsem zase chvíli v klidu, že jsem dole v pořádku. Ty moje časté kontroly se sice nelíbí,(asi pojišťovně a potažmo lékaři) ale co - babička měla problém, tak se raději hlídám, ať si mele kdo co chce. Navíc trpím jako zvíře při každé periodě a dokonce lehce krvácím při styku. To opakuji snad 3 roky, ale mám prý zobat analgetika.... Věřím mu. Ví, přece co dělá, proto tam chodím. Častěji, než je nutno... Nemám potřebu suplovat jeho vědomosti, koneckonců si ho platím ze svých odvodů.

Pondělí - budím se po hloupém snu. Oheň, krev a já se loučím se ženstvím.... Podvědomí mi funguje dokonale, jdeme přece na tu gyndu. Anička sama doma nebude, tak nás doprovází.

Třeskkkk - „Co je? Děje se něco?". Doktor začal skákat jako kamzík. Prý tam je vřed, musí vzít minibiopsii a jestli jsem autem??? "Trefíte na patologii???" Já už trefím kamkoliv a nejlépe ve stresu....

A tak jsem si ten kousek rakoviny prohlédla ještě ve zkumavce v autě. Bylo mi to jasné... Za tři dny i lékaři. Asi jsem si ten supl měla střihnout. Po bitvě je holt každý generál. Mami....nechci být generál s rakem... Mami pomoooooc. 4.den dostala Anička mononukleózu... Blbý, ale odvedla pozornost a myšlenky na vetřelce v mém těle.

Umluvila uprosila jsem tchýni, ať jí na tom protekčním místečku na dětském nenechává samotnou.... Anuška trpěla, ale my tady máme děckaře úúúúžasný. Dostali jí z toho. Já běžela závod s časem, abych se toho svinstva zbavila co nejdříve.

Svinstvo bylo operabilní a po histologii mi bylo řečeno, že není nutná žádná zajišťovací léčba. Čípek byl zasažen do méně než 1/3, všech 28 lymfatických uzlin bylo bez známek metastáz a poševní manžeta byla dostatečně široká. Po 10 dnech jsem opustila pražského Apolináře. Chtěla jsem strašně za holkama... Neuměla jsem močit a tu větší stranu raději ani nepopisuji...

Je to už 3,5 roku, po dvou letech mě pan docent Cibula svěřil do péče mému „novému" gynekologovi. Snažím se na tu „příhodu" nemyslet. Moje spolubojovnice jsou po smrti...

Snažím se nemyslet, ale občas to fakt nejde...A tak jsem udělala dohodu sama se sebou.

1.Musím přežít, než Anička odpromuje. Je jí 13, tak když to dobře půjde, za 10 let bych mohla být bez starosti. JENŽE - já nechci holkám udělat to, co mně provedla moje maminka. Chci aby měly dost času na to, jak budou zrát, všechno mi říct......

2.Carpe diem - heslo dne. Dělám bez výčitek věci, které bych asi jinak nedělala. JENŽE - po té operaci jsem v menopauze a tedy dost unavená, takže oprava: Buď dělám věci bez výčitek a pak padám únavou na ústa. Nebo ráda bych dělala věci bez výčitek, ale jsem tak unavená, že nemám energii je dělat...

3.Vyhodila jsem váhu.

4.Zásadně nepřecházím žádnou virózu ani jinou podobnou nemoc. I za cenu ukončení pracovního poměru.o)

Hned po ukončení PN po operaci jsem sedla do letadla a frrr  na Krétu. Přežili jsme to s taťkou oba.o) A pak ještě jednou, pak na kolo na jih republiky a další rok zase 2x k moři.

Jak to jde, tak si užívám. Co já vím jak dlouho tady ještě budu a tak si prostě ten zbytek života nenechám utíkat mezi prsty....

Taťkovi i mně se tohle všechno přihodilo, protože už léta nežijeme jako muž a žena. Jo, spojuje nás toho moc. Oba máme společný zájem být s dětmi a vychovat je. Vidět je usínat a vstávat, smát se a plakat, učit se a dovádět. Radovat se s nimi z úspěchů a smutnit nad prohrami. Mít prostor se s nimi kdykoliv obejmout, pohladit, dát pusu. Prostě být jim nablízku. Jenže sami jsme od sebe daleko asi jako dvě přátelské galaxie. Žádná potřeba objetí, o pohlazení ani nemluvím. I sourozenci se občas obejmou... Proto nemohu ani napsat, že žijeme jako bratr a sestra. Kdysi dávno jsem o to bojovala,... ale s odstupem času, jak tak pozoruji tchána, asi bych nic nevybojovala. Nejsme hádaví ani agresivní. Jsme pasivní. Děláme, co musíme, co je třeba dělat pro rodinu. Náš vztah je nemocný a proto jsme nemocní i my. Já to vím. On ne.....................Já se dusím. On ne....

 

Ahoj Vaše Mirka

 

Mirka1
 
 
 Na špacíru...Podkrušnohoří
 

Mirka2

 

 

Chersonissos - Kréta, po operaci

 

Mirka3
 
 
 Doma - vařím, smažím, peču...a už se vidím jinde o) mám narozeniny,2008
 
Mirka4
 
Carpe diem o) plus těch 12 kilo o)),2008
 
Mirka5
 
 Těsně před nemocí a před 12 kily.....o)
 
Mirka6
 
Se svojí inteligentní bezmála dvacetiletou Ninuškou o)
 
Mirka7
 
Nina.....štěstí o)
 
Mirka8
 
Moje tak „tak zpočátku nemocná" Anička - tohle jsou pro mě chvilky štěstí...o)
 
Mirka9
 
Ten nás hlídá....Aničky pětiminutová rychlovka... 
 
Mirka10
 
Podzimní světlo v roce 2005 mě postavilo na nohy....
 
Mirka11
 
Obrázek z čekárny na onkogynekologii....
 
Mirka12
 
Aničky dílo....je šikovná
 
Mirka13
 
Štastná Anuška u svého poníka , tohle jsou věci, které mi roztáhnou pusu od ucha k uchu
 
Mirka14
 
 
Holky už jezdí velké koně, ale na své miláčky na kterých začínaly nezapomínají....
 
Mirka15
 
Mirka16
 
Mirka17
 
A Ninuška - pokud si „nevyžehlí" vlasy
 
Mirka18
 
Na jihu čech šlapeme samé holky na Choustník o) 2006
 
 

Komentáře  

 
0 # Kačka 2009-05-06 22:28
Paní Mirko,to není příběh tuctové baby, to je život neobyčejně silné ženské. Já k Vám skláním chrbát, že jste to byla schopna vůbec napsat. Váš poslední odsavec je o velké pravdě, kterou žena nese po drastických operacích. Mám to též za sebou a věřte i ta nemoc poslední jde řešit. Jen je důležité mluvit. Muž většinou nemluví, tak vám posílám odvahu znovu a znovu začít. Nebrat se o to, že by měl taky začít on. Máte k tomu stále sílu. TAk hodně štěstí a užívejte, co to jde:)
Odpovědět
 
 
0 # Mirka 2009-05-07 07:34
Kačí, ano, bývala jsem neobyčejně silná.Je zvláštní jak si to člověk uvědomí zpětně, až když je z něj vyšťavené torzo...Tady na osudech JSEM tuctovka.Přes rok mi trvalo než jsem našla odvahu vložit svůj článek mezi zdejší příběhy plné síly a odhodlání...Můj poslední odstavec ale není o důsledku, je o příčině.A hlavně o mojí zbabělosti utéct, když není kam..Nebije mě, nenadává,děti má rád,je mu absolutně jedno co dělám, s kým se stýkám, kde jsem..V podstatě jsem volná jako pták.Už mě ta jeho lhostejnost ani nebolí.Otupěla jsem.Navíc je spousta okolností, které jsem vynechala.Pozor ný čtenář si všimne i tak...I já Vám přeji štěstí a zdraví. P.S.A vy jste si váhu ponechala???
Odpovědět
 
 
0 # KAčka 2009-05-08 17:58
Váhu jsem si neponechala. Když nejsou hormony není vše v těle jak má být. To se holt už nedá nic dělat. Je to důležité? Přeci není. Jsme tu!! To je důležité.
Odpovědět
 
 
0 # vztahPetr 2009-05-11 12:38
Taky mě váš příběh dojal a tak Vám držím palce i ve vztahu s mužem. Jste stále moc pěkná žena. Tak ať se daří.
Odpovědět
 
 
0 # Příčina rakoviny děložního čípkuJana 2009-06-04 14:22
Dobrý den, možná jsem hrozně necitlivá, když řeknu následující: Ra kovina děložního čípku je vyvolána infekcí HPV viry, pokud byste nebyla infikována těmito viry, tak byste nikdy nedostala tuto rakovinu, takže nehledejte příčinu jinde.Jediné ponaučení z toho plyne pro vaše dcery: mají možnost se nechat očkovat proti HPV virům a nesmí zanedbávat jednoroční preventivní prohlídky u gynekologa (týká se tedy až sexuálně aktivních žen). Přeji Vám, ať si ještě dlouho užíváte svých dětí. Zdraví Vás Jana
Odpovědět
 
 
0 # Petr 2009-06-05 08:55
Kolik Je Vám let Jano. To není žádná novinka co píšte. Ale bohužel to očkování nebylo před lety kdy ta paní onemocněla. Buďte ráda, že máte možnost očkování. Vaše poznámka je nemístná a necitlivá a palec dolů.
Odpovědět
 
 
0 # Vida 2009-06-05 09:22
Paní Jano, evidentn ě jste nepochopila ,co tím chtěla Mirka říci a co je zřejmé z kontextu.Jistě bez té infekce by k tomu asi nedošlo,ale bez příčiny také ne a těch je víc a u Mirky to byly možná právě ty deprese a stres následně pak oslabená imunita a už to jelo,takže,pros ím,nechytračte. ..
Odpovědět
 
 
0 # Mirka 2009-06-05 21:12
Paní Jano, neberu to jako necitlivé sdělení.Já jsem o HPV infekci v souvislosti s onkologickým onemocněním děl.hrdla pochopitelně věděla dávno před tím, než jsem sama onemocněla. Právě proto, že babička touto diagnózou prošla (btw. v roce 1957 a zemřela v roce 1984 na úplně jinou dg.) Přesto jsem přesvědčená, že určité dědičné dispozice eubr ánit se"" mutacím této infekce v jistých životních perip etiích prostě existují. Promořenost populace je vysoká, dokonce jsem četla (ne v populárně naučných ženských občasnících), že téměř každý v mládí do styku s hpv infekcí přišel.Čili podle Vašich ponaučení bychom rakovinou děložního hrdla musely onemocnět téměř všechny. Já jsem se skutečně zodpovědně hlídala a ""hlásila"" jsem poctivě veškeré klinické příznaky. Věděl a jsem, že preventivní kontroly jsou zaměřeny především tím směrem, podchytit případné onemocnění ve fázi prekarcinózní.. . Bohužel, měla jsem smůlu, protože jsem jen poslušně polykala analgetika proti bolestem a ""neprudila"" se žádostmi o další a další vyšetření.(Jak píši: Věřila jsem.) Takže Váš předpoklad, že jsem úplně blbá a nedokáži odlišit onemocnění čistě dědičné od onemocnění, které je způsobeno určitou infekční predispozicí, je opravdu mylný. Nicméně mezi nákazou a onkoonemocněním stojí spouštěč. Někomu se spouštěč neinicuje, někomu ano. A já se ptám proč? Nemusíte odpovídat. Odpověď totiž těžko hledají jistě větší odborníci , než jste Vy.Já prostě věřím , že na té cestě mezi nákazou a vlastním onemocněním svojí roli dědičnost ve vztahu ke spouštěči do velké míry hraje. Mně se na té cestě minimálně jednou ročně vyskytoval i gynekolog a cytologická vyšetření, která mimochodem dopadala velmi dobře… Ohledně očkování svých dcer Vám mohu sdělit jen toliko, že ta starší byla jednou z prvních ve zdejším kraji, které byla vakcína aplikována.V době, kdy naše ""pružné"" zdravotní pojišťovny mesiášsky nepřispívaly an i těch ostudných 1000,--Kč. Mladší má ještě čas. Takže milá Jani, já Vám přeji, aby se Vaše tělo s eventuální HPV nákazou popralo lépe, než to moje, přeji Vám dobrého gynekol oga a žádný spouštěč.... Hlavně mi prosím Vás neodpovídejte ve smyslu, jak Vás HPV potkat nemůže. Konkrét ně v této záležitosti platí rčení NIKDY neříkej NIKDY. Také Vám do budoucna přeji abyste v sobě našla více pokory a rozvážnosti, než začnete soudit a poučovat. Přest o Vám děkuji za erudovaný příspěvek pod můj tucťák. Mějte fajnové dny a týdny a měsíce a roky, a ať nikdy nestojíte před tak vysokou zdí, kdy musíte zavřít oči, zatajit dech,za tnout zuby,potlačit slzy, zapomenout na bolest na čas na prostor na minule na dnes na příště... abyste mohla jít dál. A ještě se pojistím:o) Hluboká řeka se nezkalí, když byl do ní hozen kámen, stejně tak člověk. Zlobí-li se pro urážky, není řekou, nýbrž kalužinou ."
Odpovědět
 
 
0 # Omlouvám seJana 2009-06-05 21:29
Dobrý den, velice se Vám omlouvám, nechtěla jsem to napsat tak, abyste to brala (brali) ve zlém. Když jsem to psala, byla jsem natolik hloupá, že mne vůbec nenapadlo, že to můžete brát tak ve zlém. Ale řadu okolností , o kterých tady píše paní Mirka jsem netušila. HPV infekcí jsem se nakazila dávno, tehdy ještě byly HPV testy v začátcích , když jsem se nakazila, tak jsem nemohla přijít svému tehdejšímu (mému prvnímu) partnerovi na jméno a byla to i příčina rozchodu. Měla jsem strach , že dostanu rakovinu, lékaři mne pořád strašili , že to může jít rychle a do roka mohu být mrtvá. Pak jsem si na infekci (nebrala jsem to jako přednádorové změny) zvykla , říkala jsem si, že třebas moderní věda něco vymyslí. Závěr nedodávám, protože si opravdu nemohu být jistá, jestli infekci mám nebo nemám a přednádorové změny mám nebo nemám.Mám dvě děti, to víte moc bych se chtěla dožít jejich dospělosti, promoce, vnoučat, pokud by to nevyšlo, moc by mi to bylo líto, takže ohledně dětí, vězte , že to bylo myšleno upřímně, když jsem Vám přála, ať si jich ještě dlouho užíváte. Jinak chci říct, že se mi portál Osudy.cz moc líbí a že tvůrcům moc fandím. Raději však nebudu už přispívat do diskuse, protože bych nechtěla někomu ublížit :-)) Také si myslím, že reakce paní Mirky na můj příspěvek byla velice užitečná, aspoň dalším čtenářkám mohla osvětlit řadu věcí, které třebas nebyly zřejmé a jsou také důležité a mnohám ženám pomohou. I když se to nezdá, tak dokonce možná mám něco s paní Mirkou společného - myslím si totiž, že zdravotní pojišťovny by měly očkování proti HPV hradit plně. Mějte se fajn. Zdraví Vás Jana
Odpovědět
 
 
0 # Guest 2009-06-06 16:16
Paní Jano není třeba se omlouvat a poukazovat na důležitost mého vzkazu Vám. Mám za to, že vše podstatné,co jsem zdůraznila ve své odpovědi, lze vcelku jednoduše vyčíst z mého příběhu,takže je mi docela záhadou, které důležité okolnosti vyjma informace ohledně vakcinace mých dcer, byly v mé odpovědi zmíněny jako nové. Jasně se v příběhu zmiňuji o periocidě svých kontrol (jak se moje časté kontroly nelíbí pojišťovně) o bolestech během cyklu(zobejte analgetika)i o krvácení po styku.Naopak - záměrně nikde nezmiňuji paralelu mezi svým onemocněním a svými životními prekérkami.Jist ě,nejsem odborník,a tak jsem příběh nekoncipovala jako publikaci do odborného tisku.Ale mám za to, že veřejnost je dostatečně obeznámena o spojitosti onkovirů a jistých typů karcinomů,zejmé na pak, díky masivní komerční reklamní kampani,konkrét ně o rakovině děl.hrdla. Poku d na Vás můj příběh udělal dojem, že mám snahu svalit vinu za onemocnění na své životní křižovatky, OK - ale je to VÁŠ pocit.VÁŠ názor.Věřte mi,nenašla bych v sobě tolik drzosti, abych se pokoušela Vám ho vzít. A ještě k Vašemu problému: Pokud Vám lékař tvrdí, že od nákazy po tragický konec stačí jeden rok, pak vezměte nohy na ramena a utíkejte k jinému.Měl Vám především vysvětlit, že HPV nákaza může samovolně vymizet.Že by Váš první přítel musel být panic a Vy úplná novicka(oba bez jakýchkoliv sexuálních zkušeností ani necting ani petting),před svojí první vzájemnou sexuální zkušeností,aby se dalo s jistotou tvrdit, že Vás nakazil on tím, že byl nevěrný.Protože tahle nákaza se nemusí nutně přenést při koitálním sexu a nikdo Vám zaručeně nepotvrdí, jak dlouho je nositelem muž....Takže ten Váš rozchod podmíněný Vaší pozitivitou HPV mi připadá poněkud unáhlený a nesmyslný.Divím se, že Vám lékař testy HPV po určité době neopakoval...Ta ké se divím, jak můžete Vy-která zde poučujete o důležitosti preventivních prohlídek-nemít jistotu v jakém stavu se Vaše děl.hrdlo nachází.Váš lékař Vás přece nemůže informovat ve smyslu nevím, jestli máte nebo nemáte přednádorové změny....To už mi - promiňte - připadá poněkud absurdní. Ahoj a hlavu vzhůru.Pokud jste hodně vyděšená mrkněte sem:http://www. onkogyn.cz/pora dny/index.php?a ction=poradna&i d=2&from=21 M.
Odpovědět
 
 
0 # NELA 2009-11-25 16:38
Dobrý den paní Mirko,jen jsem vám chtěla říct,že se mi váš přiběh velice líbi.Přejí vám hodně zdraví i vaší celé rodině.Bohužel taky bojují s děložním čípkem a s virem hpv,který mám pořád v sobě,snad také vyhrají nad zákeřnou nemocí.Hodně štěstí.
Odpovědět
 
 
0 # Mirka 2009-11-26 21:41
Nelo, děkuji Vám.Za sebe, za moje holčičky i za jejich otce.Držím Vám palce, aby Vaše tělo dokázalo zmobilizovat veškeré \záložní zdroje\"" a Váš boj byl úspěšný i bez nutnosti radikální léčby. Mirka"
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.