Žlutá květinka

ŽLUTÁ KVĚTINKA

Je to dnes přesně rok, co mi byla zjištěna ta obávaná nemoc...

Rozhodla jsem se, že si letos opět zakoupím žlutý kvítek pro štěstí. Jenomže ve městě nevidím žádné prodavače Naděje. Znejistím. Teprve známá mi poradí, že kvítky prodávají dívenky před Tescem. Kvítek musím získat. Je to přesně rok, co mi byla zjištěna rakovina. Chci ho pro štěstí. A taky podpořit druhé, které jsou teprve na začátku...

 

 

Dívenky jsem našla. Ve žlutém tričku, zdravé, opálené. „Vždyť já vás hledám, chci si kviítek zakoupit." Mají radost. Od Tesca se přemísťují ke Kauflandu. Dávám jim víc. Rychle jim převyprávím svůj příběh. V očích mají soucit, pochopení. Jiná paní si kvítek kupuje též. „Může to potkat každého z nás," dodává, a má pravdu.

Jindra Lírová Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Komentáře  

 
0 # Podpora?Monika Dostálová 2010-05-13 13:35
Jo, může. A taky potkává a je nás čím dál víc. Proč? A hlavně – jak z toho? Chce to jenom štěstí nebo něco víc? Naději? Ta umírá poslední… Pokroky vědy? Stačí to? Včera mi volal kamarád – už má jen jednu ledvinu. Za hodinu kamarádka – ablace prsu. Druhá přišla před pár týdny o kus tlustého střeva, další kamarád o to samé minulý měsíc. Tak bych mohla pokračovat dál a dál. Všichni jsou to hodní, slušní, pracovití, obětaví lidé. Všichni přísahají na všemocnost vědy, já na ni věřila před deseti lety taky. Jistě, bez ní by bylo mnohem hůř, ale nezachrání nás, pokud se nezachráníme my sami. Pokud – například - my ženy s rakovinou prsu, nepřestaneme chodit postranními uličkami. Rakovina – proč ji nenazvat pravým jménem - do našeho života nevstoupila náhodou, na to zapomeňme. Ptejme se, k čemu je nám dobrá, k čemu nám slouží. Dívenky od Tesca a Kauflandu mají v očích možná soucit, pochopení těžko. Vyprávějme jim své příběhy, ne to, co jsme prožily v nemocnici, to není až tak důležité, ať to bylo jakkoli těžké. Vyprávějme jim, jak jsme před nemocí žily. Jak jsme se ke své nemoci „dopracovaly“. To by mohla být prevence. A podpora – i těm, kteří jsou na začátku. Pokud nám budou ochotni naslouchat…
Odpovědět
 
 
0 # Ještě jednou podporaMonika Dostálová 2010-05-13 13:42
Mimochodem, Jindro, četla jsem pozorně oba Tvé příspěvky. Jistě, zlobím se, ale ne na Tebe. Zlobím se na všechny, co strkají hlavu do písku, kterýmžto pádem i na sebe :-). Pro případ, že bys měla zájem o hlubší výměnu názorů, tady je adresa:
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.